Sochař Saša Zahradník vstupoval na samostatnou uměleckou dráhu po ukončení Akademie výtvarných umění v Praze v roce 1975. Již jeho rané práce prozradily nesporný talent, orientovaný k citlivému realistickému vnímání člověka a jeho světa. Z této nastoupené cesty, navzdory proudům a experimentům, který vývoj soudobého výtvarného umění provázely, neustoupil. V jeho díle zaznívá po celý čas tvoření až do dnešních dnů osobitá lyricko-poetická nota, kterou vyznává zejména svůj vztah k ženské kráse a pozitivním stránkám lidského života. Je pro něj stále aktuální krédo zřetelně vyjádřit myšlenku díla ve smyslu moderního realismu. V návaznosti na klasické sochařské tradice neváhá využít bohatě drapérií anebo atributů (Maska, Lyra a.j.), dokreslujících čitelně obsahovou složku soch či reliéfů. Rejstřík umělcových výrazových prostředků je široký. Citlivě syntetizuje realismus s idealizujícím tvaroslovím. Od realisticky popisnějšího přístupu, přes úspornou stylizaci tvaru, přechází často až k prvkům dekorativního charakteru. Tvoří volné plastiky a reliéfy monumentálního vyznění, i když v kontextu celého dosavadního díla převažují práce komorního intimního charakteru naplněné vnitřní harmonií a melodičností.

Umělcovým stálým motivem je idealizující zobrazení ženy. S vytříbenou invencí a kreativitou se vrací ve volné soše i v reliéfu k mnoha variantám aktů ( převážně ve formě torz). Nachází však mnoho dalších poloh jak vyjádřit toto své oblíbené a stále se vracející téma. Nevyhýbá se však ani dalším tématům a tvůrčím úkolům, daných většinou společenskou zakázkou. Po celou dobu své umělecké dráhy experimentuje Saša Zahradník úspěšně s nejrůznějšími sochařskými materiály a technikami. Vytvořil řadu skulptur ve dřevě, kameni, ale zejména plastik v bronzu, který v poslední době hlavně využívá. Dokáže ctít vlastnosti materiálu tak, aby tvůrčí záměr vyzněl přesvědčivě. Respektuje skulptivní charakter řezby do dřeva či sekání do kamene anebo využívá inteligentně svou modelační schopnost a rutinu v měkkých plastických materiálech (hlína, vosk), které posléze realizuje sám v bronzovém odlitku. Citlivě dokáže pracovat s přirozenými strukturami každého použitého materiálu a výtvarně z nich bohatě těží.




Dílo Saši Zahradníka vešlo za léta tvůrčí práce do povědomí odborných kruhů i široké veřejnosti. Bylo prezentováno na celé řadě výstav a je zastoupeno ve státních i soukromých sbírkách u nás i v zahraničí (Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, sbírkové fondy regionálních galerií, soukromé sbírky v Rakousku, USA , Kanadě atd.). Na současném trhu s výtvarným uměním je vyhledáváno pro svou niternou sdělnost plnou citu a osobité poezie.